Byla jsem odborářkou...

30. října 2015 v 6:30 |  Téma týdne
Byla jsem zanícená a přesvědčená odborářka. Žila jsem v iluzi, že musím za všechny bojovat a důsledně po svých nadřízených požadovat dodržování zákoníku práce a kolektivní smlouvy. Žijeme přece v právním státě! Máme svá práva!


Strávila jsem neskutečně mnoho hodin na schůzích, jednáním, studováním zákonů a předpisů, sepisováním stížností a žádostí. Vše samozřejmě zadarmo a ve volném čase. Odváděla jsem pravidelně členské příspěvky, z kterých se mimo jiné platili i naši odborářští bossové. Ale neremcala jsem. V duchu hesla " Kdo neplatí a není členem odborů, ten se jen veze," jsem "agitovala" i další kolegy a musím říct, že úspěšně :-). Kdo se nezapojil do stávky, byl podezřelý a vypočítavý!

Až se jednoho dne objevila na našem pracovišti okresní odborářka, a to v roli naší nadřízené. A začalo to pravé peklíčko...Kam se na ni hrabal náš odvolaný šéf, proti kterému jsme společně brojili! Teď teprve jsme poznali ten pravý bossing. Samozřejmě paní odborářka věděla, jak na to. To, co nám do té doby vtoukala do hlavy, bylo najednou špatně. Najednou smysl odborů, které mají chránit zaměstnance, nebyl žádný. Nová paní ředitelka si totiž svou funkci okresní odborářky ponechala zároveň s funkcí ředitelky. Myslíte si, že to není možné? Ale jeMrkající! Myslíte si, že jsme mohli žádat o pomoc jinde? I kdepak! Všude měla tato paní chobotnice svá chapadla. A jak se chcete radit o postupu své nadřízené s okresními odboráři, když ona sama je v jejich čele? Absurdní? Slabé slovo!

Po jednom z mnoha útoků na práva zaměstnance se kolegyně obrátila až na pražskou centrálu odborů. A co se dělo? Dostala od své nadřízené kartáč hned druhý den ráno. Pražští "mafiáni" (rozuměj nejvyšší odboráři) místo pomoci vše obratem odeslali své kolegyni ve funkci naší šéfové.

Teď to bude znít jako klišé, ale je možné se v naší zemi dovolat spravedlnosti? Domoci se svých zaměstnaneckých práv? Možná ano, ale pouze soudní cestou ( a i to je sázka do loterie). Rozhodně je z mého pohledu a podle mých zkušeností zbytečné být členem odborů. Proč platit příspěvky a podporovat byrokraty, kteří hájí jen svá teplá místečka?

A jak to dopadlo na našem pracovišti? Několik nás vzalo včas nohy na ramena a našlo si jiné zaměstnání. Někteří odnesli působení paní šéfové(odborářky) zdravím. Brzy to bude rok, co zemřel náš milovaný kolega, který v tak stresovém prostředí nezvládl boj s rakovinou.
Zbylí zaměstnanci se snaží přežít a možná se i modlí k lepším zítřkům.

Moje rada je - utéct, hledat jinde, než se na vás bossing podepíše ještě více. A hlavně, proč jsem tento článek napsala na téma týdne - je čas říct sbohem křiku, ponižování a ODBORÁŘŮM!!!

A na závěr - tento příběh je smyšlený a veškerá podobnost je čistě náhodnáMrkající.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 30. října 2015 v 7:42 | Reagovat

Přesně tak, raději utéct a nenechat si zdeptat život... Bohužel to tak v naší republice funguje na všech postech, takže se to protáhne i do těch vyšších...

2 Alka-fejetony Alka-fejetony | E-mail | 30. října 2015 v 11:43 | Reagovat

Udělala jsem totéž - po fúzi dvou společností, kdy jsem zjistila, že místo 20 % blbců bych měla přímo spolupracovat s 80 % blbců a navíc vlezprdelků, jsem dala výpověď. :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama